Hřebík zatlučený těsně u konce prkna dřevo nejdřív klínuje a prkno se rozštípne dřív, než se hlava hřebíku dostane k povrchu. Z toho, že hřebík „má držet“, ještě neplyne, že se smí zatloukat kamkoli. Plyne z toho jen to, že blízko konce prkna je štípání nejsnadnější.

Ostrý hrot podporuje štípání místo stlačení

Podle Gena Wengerta z University of Wisconsin–Madison musí hřebík dřevní vlákna stlačit a tlak klínu může překročit pevnost dřeva proti štípání, takže se trhlina rozběhne po vláknech. Ostrý dlátový hrot štípání ještě podporuje. Blízko konce prkna se vlákna nemají kam rozestoupit, proto tam štípání vzniká nejsnadněji. Věta „ostrý hrot je vždycky lepší“ tu neplatí, protože tupý hrot vlákna spíš trhá, než klínuje, a štípání snižuje.

Předvrtaný otvor o 90 % průměru hřebíku

Pokud musíte zatloukat blízko konce, předvrtejte vodicí otvor o průměru 90 % drátu hřebíku, jak uvádí Wengert. Můžete také jednou ťuknout kladivem na špičku a hrot otupit, hřebík pak vlákna spíš trhá, než roztlačuje. U tvrdých dřev jde o orientační doporučení. Hřebík také nezatloukejte rovnou do koncového dřeva, pokud má nést zatížení. Prkno se jinak s hřebíkem rozejde ještě před stavbou.

Stavební normy hřebíky v koncovém dřevě nepočítají

Podle výukového materiálu k Eurocode 5 se hřebíky v koncových vláknech považují za neschopné přenášet příčné síly, výjimkou jsou druhotné konstrukce s únosností jedné třetiny. Pro zatížený spoj proto hřebíky do koncového dřeva nezatloukejte.

Tupý hrot vypadá jako chyba v dílně, jenže právě on dřevo štípe méně. Kdo chce prkno zachránit, předvrtá otvor nebo hrot otupí dřív, než zatluče první hřebík.