Dřevěný sloupek zalitý betonem až k povrchu hnije nejdřív u země, i když nahoře drží pevně. Beton u paty zadržuje vodu přesně tam, kde se střídá vlhko a vzduch, a dřevo v tom pásu nevyschne. Ze slov „beton je ochrana“ ještě neplyne, že sloupek vydrží. Plyne z toho jen to, že vznikla past na vodu.

Proč se sloupek nakloní právě u země

„Zabetonuj sloupek pořádně až nahoru, bude držet.“ Tahle věta tu neplatí, protože beton vytažený k povrchu vytvoří kolem dřeva botku, ve které voda zůstává. V jednom případě se sloupek pergoly po třetí zimě při zatlačení pohnul, jenže jen u země, nahoře držel pevně. Pod betonem bylo dřevo měkké. Podle USDA Forest Products Laboratory je rozklad nejhorší právě u úrovně terénu a betonový plášť sahající k povrchu vodu zachytává a drží. Neošetřený borový sloupek přímo v zemi vydrží na středním západě USA zhruba 3 až 6 let, borovice tlakově impregnovaná pro styk se zemí 30 až 40 let. Čísla se týkají dřeva v zemi, ne v betonu, ukazují ale, jak rychle vlhká půda dřevo ničí.

Kovová patka nad zemí je lepší než beton

Hlavní rada zní: kovová patka nebo kotvicí profil nad zemí, aby dřevo nemělo styk ani se zemí, ani s betonem. Pokud beton chcete, nasypte na dno jámy 150 mm štěrku a beton vyveďte nad terén se spádem pryč od sloupku, jak radí britská Wood Protection Association. Zdroje se přitom v detailu rozcházejí, USDA doporučuje kotvit nejméně 15 centimetrů pod terénem, takže jedna jediná správná hloubka neexistuje. Použijte dřevo určené pro styk se zemí, řezy ošetřete dvěma nátěry konzervantu a horní konec sloupku seřízněte se spádem nebo opatřete krytem.

V jílovité půdě může štěrk pod betonem držet kaluž, takže i tam je jistější kotvení nad zemí. Beton, který měl sloupek chránit, ho při špatném provedení spíš uvězní ve vlhku.