Hnědý, modrý, zelenožlutý: tak mají vypadat vodiče v nové instalaci, jenže krabice ve zdi může mít barvy úplně jiné. Z toho, že barvy vodičů znáte, ještě neplyne, že jsou v každém rozvodu správně. Plyne z toho jen to, že barva je pravidlo pro novou instalaci, ne důkaz.

Co říká norma

Podle normy pro označování vodičů (ČSN EN 60446), kterou shrnuje ElektroPrůmysl.cz, je zelenožlutá jediná přípustná kombinace pro ochranný vodič. Má-li obvod barevně označený nulový vodič nebo vodič středního bodu, musí být modrý. Modrá přitom nesmí označovat žádný jiný vodič tam, kde by mohlo dojít k záměně. Fázové vodiče mají být přednostně hnědé, černé a šedé. Norma dovoluje celkem dvanáct barev, od černé a hnědé přes červenou, oranžovou a žlutou až po tyrkysovou. Zelená a žlutá jednotlivě jsou povolené jen tam, kde nehrozí záměna s ochrannými vodiči.

Ve starém rozvodu to platit nemusí

Ve starším bytě se může stát, že modrý vodič nese fázi a černý neutrál. Spínač nebo zásuvka z osmdesátých let nemusí odpovídat dnešní normě. Svítidlo zapojené podle barev ve staré krabici pak může mít kostru pod napětím. Barva proto ve starém rozvodu nic nezaručuje.

Co z toho plyne v praxi

Před jakýmkoli zásahem je nutné vypnout jistič a zkouškou napětí ověřit, že v obvodu napětí není. Na barvu vodiče se nespoléhejte. Vodiče si také označte a po sundání starého svítidla je vyfoťte, abyste věděli, co kam patřilo. Práce na elektroinstalaci patří osobě s oprávněním, vysvětlení z tohoto článku ji nenahrazuje.

Barva vodiče je štítek, ne měření. A štítek ve staré krabici mohl někdo přelepit.