Hlásič oxidu uhelnatého položený u podlahy nebo zavěšený v chodbě za zavřenými dveřmi zapípá pozdě, protože plyn z kotle stoupá ke stropu, a ne k zemi.

Oxid uhelnatý se drží nahoře, proto hlásič patří vysoko

Oxid uhelnatý (CO) je plyn bez barvy a zápachu, který vzniká při nedokonalém spalování v kotli nebo v kamnech. Podle HZS ČR v materiálu Detekce nebezpečných plynů je mírně lehčí než vzduch a hromadí se pod stropem. Hlásič tedy musíte dát tam, kudy plyn opravdu proudí, a ne tam, kde se vám to hodí k zásuvce.

Do stejné místnosti, kde hoří kotel nebo kamna

HZS ČR doporučuje umístit detektor do blízkosti kamen a kotlů. Důvod je prostý: únik vzniká u spotřebiče. Hlásič v jiné místnosti ho zachytí až poté, co plyn projde dveřmi nebo spárami, a tím ztratíte cenný čas. Dveře do kotelny bývají navíc zavřené a hlásič za nimi neslyšíte.

Deset nebo patnáct centimetrů pod strop, rozhoduje návod vašeho modelu

HZS ČR uvádí cca 10 cm pod strop nebo do výše očí. Návod k modelu 10YDCO, který najdete ve formátu PDF, počítá s cca 15 cm pod stropem a se vzdáleností 1 až 3 m od zdroje. Rozdíl pěti centimetrů není spor o fyziku. Jde o pásmo, ve kterém se plyn drží, a každý výrobce ho nastavuje podle svého čidla. Řiďte se proto návodem k hlásiči, který máte doma, a obecné doporučení HZS ČR berte jako rámec.

Přesun zvládnete ve čtyřech krocích

Nejdřív vyberte místnost, kde je kotel nebo kamna. Pak zvolte místo pod stropem, případně do výše očí, kam dosáhnete a kde hlásič uvidíte. Potom ověřte v návodu, jak daleko od spotřebiče má hlásič být, zda metr, nebo tři metry. Nakonec stiskněte tlačítko test a ujistěte se, že alarm zazní.

Až příště zatopíte, zvedněte oči ke stropu v místnosti s kamny a najděte tam malou bílou krabičku. Pokud tam je, pípne včas, ještě než vám začne třeštit hlava.